Aktuality

V této souvislosti Nejvyšší soud ČR odkázal na svůj dřívější rozsudek ve věci spis. zn. 22 Cdo 3779/2014 ze dne 29. dubna 2015, podle něhož jestliže se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé starého občanského zákoníku. Tato skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů. U dosud nevyrovnaných společných dluhů a pohledávek účastníků je namístě, aby soud ve výroku o jejich vypořádání promítnul jejich výši v době, kdy k vypořádání dochází, při současném zohlednění toho, co který z účastníků na dluh zaplatil.

Dále pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že vzhledem k obsahové podobnosti úpravy obsažené v § 149 odst. 2 a 3 starého občanského zákoníku a § 742 odst. 1 současného občanského zákoníku, neshledává důvod k odklonu od uvedených závěrů – pro řešení situací, kdy jeden z manželů ze svých výlučných prostředků hradí dluh tvořící součást společného jmění manželů. Tím spíše, že podle § 736 věty druhé současného občanského zákoníku platí, že dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

Závěrem je tedy konstatování, že plnění poskytnuté jedním z manželů z jeho výlučného majetku na úhradu dluhu tvořícího dosud nevypořádané společné jmění manželů je třeba považovat za vnos, jehož režim podléhá § 742 odst. 1 písm. c) současného občanského zákoníku.

V případě zájmu o právní služby v oblasti rodinného práva se prosím obracejte na kolegyni Mgr. Kateřinu Ryšavou, rysava@akhavel.cz