Aktuality

Dne 31.7.2018 byl zveřejněn rozsudek ze dne 11.10.2017, sp.zn 25 Cdo 2782/2017 Nejvyššího soudu České republiky, v jehož rámci se vyjádřil k rozsahu náhrady škody hrazené poškozenému v souvislosti s dopravní nehodou. Nejvyšší soud v rozsudku z roku 2014 vyloučil možnost kombinovat dva různé přístupy ke stanovení výše škody a rozhodl-li se poškozený pro opravu vozidla, zakládalo mu to právo požadovat škodu ve výši nákladů na opravu, nikoli však již ve výši rozdílu mezi původní obvyklou cenou vozidla a cenou po opravě. Naopak Ústavní soud zastával výklad, dle kterého je při určování výše náhrady škody nutno přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla je jeho skutečná hodnota nakonec vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. Tuto „dvojkolejnost“ se Nejvyšší soud rozhodl odstranit právě v řízení pod sp.zn. 25 Cdo 2782/2017. Nejvyšší soud po zhodnocení argumentace účastníků uvedl (dle názoru autora zcela správně), že „Je-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty.“, přičemž tato původní hodnota se má stanovit jako cena, za kterou lze v daném místě a čase za obvyklých podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit (cena tržní). Je pochopitelné, že užitek vlastníka věci nemusí být jen „funkční“ (její využívání), avšak také ekonomický (v případě jejího prodeje), a tedy nestačí pouhé obnovení funkce věci, neboť by v takovém případě byla omezena možnost vlastníka nakládat s věcí „ekonomicky racionálním způsobem“ ve stejném rozsahu a za podmínek jako před jejím poškozením. Z aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je-li sice jako škoda nahrazena hodnota opravy věci, kterou byla obnovena její funkčnost, nicméně škoda spočívající v poklesu tržní hodnoty věci nahrazena není, není učiněno zadost principu plné náhrady škody.