Jak se vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 24. 03. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2023/2019, tak autorskoprávní ochrana se nevztahuje jen na dílo jako celek, ale stejně tak i na jeho jednotlivé části (mimo jiné i na název a jména postav). Podmínkou jejich právní ochrany je, aby samy o sobě splňovaly pojmové znaky díla podle § 2 odst. 1, respektive odst. 2, autorského zákona. Vnější ochrany tudíž požívá jen taková část autorského díla, která i sama o sobě, bez vztahu k dílu, vykazuje pojmové znaky autorského díla.

Tyto závěry platí i o autorskoprávní ochraně zpracovaných děl a překladů. V těchto případech vedle sebe paralelně existuje jak prvotní dílo, které bylo zpracováno nebo přeloženo do jiného jazyka, tak zpracování (překlad) jako nové dílo samostatné, byť vzniklé odvozeně.

Předmětem ochrany autorského práva není použitá metoda, respektive nápad, nýbrž tvůrčí, a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byl takový nápad (myšlenka, metoda) ve své vnější i vnitřní formě zpracován.

V případě zájmu o poskytování právních služeb v oblasti autorského práva se prosím obracejte na kolegu Jiří Hnáta, hnat@akhavel.cz

Hlavním cílem novely energetického zákona, kterou již podepsal prezident, a jejíž majoritní část nabude účinnosti od 1.1.2022, je posílení ochrany spotřebitele. Nově se upravuje zprostředkování v energetice. Zprostředkova­telskou činnost v energetických odvětvích budou moci vykonávat osoby pouze na základě oprávnění k činnosti zprostředkovatele v energetických odvětvích udělovaného Energetickým regulačním úřadem. Na ochranu spotřebitelů slouží i pravidla o zprostředko­vatelské smlouvě, jako je zakotvení jejích podstatných náležitostí a práv spotřebitelů spojených s jejím uzavřením. Novela dále zpřesňuje úpravu zveřejňování informací o podmínkách dodávek plynu a elektřiny na internetových stránkách dodavatelů, práva spotřebitele vypovědět závazky ze smluv uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory držitele licence a práv a povinností souvisejících s ukončováním smluv v návaznosti na zvýšení ceny dodávek nebo změnu jiných smluvních podmínek ze strany dodavatele. Posílení ochrany spotřebitelů má přinést také nová úprava automatického obnovování smluv, maximální délky smluv uzavřených na dobu určitou a ukončování závazků ze smluv v případech, kdy spotřebiteli zaniklo vlastnické nebo užívací právo k odběrnému místu. Novelou jsou dále opraveny vady implementace směrnice 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem týkající se mj.:

• ochrany obchodně citlivých informací (§ 24, 25, 58 až 60 EnerZ),
• podmínek odvolání rady národního regulačního orgánu (§ 17b EnerZ),
• mimosoudního urovnání sporů [§ 16 písm. i) EnerZ],
• práva na soudní přezkum rozhodnutí národního regulačního orgánu (§ 17b odst. 11 EnerZ).

  V případě zájmu o právní služby v oblasti energetiky se obracejte na kolegu Jiřího Hnáta, hnat@akhavel.cz

Nejvyšší soud se zabýval povahou § 2809 ObčZ a uzavřel, že jde o ustanovení dispozitivní, které nebrání smluvním stranám pojistné smlouvy doplnit důvody odmítnutí pojistného plnění a sjednat si možnost odmítnutí pojistného plnění pro případ, že se pojistník bude domáhat pojistného plnění podáním vědomě nesprávného vysvětlení vzniku a okolností pojistné události. Nejvyšší soud zhodnotil povahu § 2809 ObčZ rovněž v kontextu porušení dobrých mravů, veřejného pořádku nebo práv týkajících se postavení osob. Ustanovení § 2809 ObčZ neobsahuje explicitní ani implicitní zákaz odchylného ujednání o důvodech odmítnutí pojistného plnění; nezakazuje ani smluvní vyloučení aplikovatelnosti pravidla tam obsaženého, ani ujednání o dalších důvodech odmítnutí pojistného plnění, jež by byly vázány na způsob vysvětlení vzniku pojistné události. Ujednání, v rámci smluvní volnosti a autonomie vůle (§ 1 odst. 2 ObčZ) směřující k tomu, aby vznik pojistné události byl pro vznik povinnosti pojistného plnění vysvětlen korektně, nemůže porušovat dobré mravy, veřejný pořádek či práva týkající se postavení osob (§ 1 odst. 2 ObčZ). V případě zájmu o právní služby v oblasti pojišťovnictví se obracejte na kolegu Petra Kuchaře, kuchar@akhavel.cz

Nejvyšší soud nově judikoval, že vstupuje-li do kontraktačního procesu obec, je jako veřejnoprávní korporace mající podklad v právu veřejném a podléhající zvláštní zákonné úpravě nakládání s majetkem povinna dbát závazných regulativů upravujících základní podmínky pro formování její vůle a pro transparentní nakládání s majetkem. Ač je subjektem práva vstupujícím do soukromoprávních vztahů a má v těchto vztazích v zásadě rovné postavení s jinými právnickými a fyzickými osobami, není její pozice bez dalšího plně ztotožnitelná s postavením jednotlivce, neboť ani v takových vztazích obec nedisponuje zcela autonomní vůlí a její jednání se musí řídit zákonem. Péče o majetek obce a výkon vlastnického práva k němu není nechána na volné úvaze, jako u jiných vlastníků, jelikož kvalifikovaná starost o obecní majetek je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady. Proto také teprve usnesení příslušného orgánu obce představuje materiálně právní podmínku pro vyjádření projevu vůle obce, který se stává perfektním (formálně navenek vyjádřeným) teprve v případě podpisu příslušné smlouvy starostou, případně místostarostou, není-li v souladu se zákonem příslušná působnost zcela nebo zčásti svěřena příslušnému odboru obecního úřadu nebo příspěvkové organizaci obce. Od uvedeného nelze odhlížet ani při posuzování poctivosti jednání stran v procesu uzavírání smlouvy a důvodů, jež je případně vedou k ukončení jednání o zamýšlené smlouvě. Vstoupí-li určitá osoba do kontraktačního procesu s obcí, musí si být (v souladu s obecnou zásadou, že neznalost práva neomlouvá) vědoma zákonných požadavků na majetkoprávní jednání obce. Při posuzování, zda se spolukontrahentovi mohlo jevit uzavření smlouvy jako vysoce pravděpodobné a mohl mít důvodné očekávání v uzavření smlouvy, je tak možné přihlížet i k tomu, zda postup obce jako potenciálního smluvního partnera odpovídal zákonným požadavkům na nakládání s majetkem obce, včetně toho, byl-li v kontextu dané situace udělen či byl-li alespoň očekávatelný souhlas orgánů vyžadovaný k příslušné majetkové transakci. Jestliže tedy obec jakožto účastník soukromoprávních vztahů má v zásadě rovné postavení s jinými právnickými a fyzickými osobami, pak přestože je nutné respektovat specifika vyplývající ze zákonných limitů při nakládání s obecním majetkem (zejména zveřejnění záměru a jeho schválení příslušným orgánem), nelze jí ani z pohledu § 1729 o. z. přiznávat výsady nad rámec zákonem stanovených požadavků na hospodaření obcí a zbavovat ji odpovědnosti za nepoctivé jednání vůči smluvnímu protějšku.

V případě zájmu o právní služby v oblasti práva municipalit se obracejte na kolegu Jana Hrabu, hraba@akhavel.cz

HKR zastupuje Statutární město Brno ve sporu o věcněprávní povahu účelových komunikací na pozemcích v lokalitě za Lužánkami. Na kauze spolupracujeme s JUDr. Adamem Zítkem, Ph.D. Náročný komplex sporů, v němž už jsme dosáhli několika dílčích úspěchů, nyní dospěl k prvnímu vyvrcholení. Městský soud v Brně jako prvoinstanční soud totiž vyhověl žalobě na určení vlastnického práva, když se ztotožnil s námi předloženou argumentací. Další podrobnosti a ohlasy například zde: https://www.ceskatelevize.cz/…v-regionech/, https://www.brno.cz/…odl-mestsky/