English

Aktuality

25. prosince 2018

Mimořádné vydržení vlastnického práva

Od 1. ledna 2019 je možné mimořádně vydržet vlastnické právo k nemovitým věcem. Mimořádné vydržení je staronový způsob nabytí vlastnického práva k věci movité i nemovité osobou, která po zákonem stanovenou dobu věc drží jako vlastník (§ 1095 občanského zákoníku). K mimořádnému vydržení dojde tím, že vydržitel věc po určitou dobu drží – užívá ji…

Od 1. ledna 2019 je možné mimořádně vydržet vlastnické právo k nemovitým věcem. Mimořádné vydržení je staronový způsob nabytí vlastnického práva k věci movité i nemovité osobou, která po zákonem stanovenou dobu věc drží jako vlastník (§ 1095 občanského zákoníku). K mimořádnému vydržení dojde tím, že vydržitel věc po určitou dobu drží – užívá ji jako vlastník a má za to, že mu věc náleží.

V případě řádného vydržení je nezbytné, aby držiteli svědčil řádný právní titul (např. smlouva) a aby měl z přesvědčivého důvodu za to, že mu věc náleží. U mimořádného vydržení není nutné prokazovat právní titul držby, vydržitel však nesmí tímto jednáním sledovat nepoctivý úmysl, tedy jeho držba musí být poctivá.

Další rozdíl je ve vydržecí době. V případě mimořádného vydržení musí uplynout doba dvojnásobně dlouhá, tj. u nemovitých věcí 20 let, u věcí movitých pak let 6. Do vydržecí doby se započítává i doba držby právního předchůdce vydržitele, avšak u právních předchůdců musí být také splněny podmínky pro mimořádné vydržení, a to především nedostatek nepoctivého úmyslu. Mimořádné vydržení zavádí občanský zákoník, jehož přechodné ustanovení (§ 3066) stanoví, že vydržecí doba pro mimořádné vydržení nemovité věci neuplyne dříve než 5 let od účinnosti nového občanského zákoníku. Tedy pro výpočet doby mimořádného vydržení lze započítat dobu pouze 15 let před účinnosti nového občanského zákoníku (tj. před 1. 1. 2014), a držitel tak může poprvé vlastnické právo k nemovité věci mimořádně vydržet až k 1. 1.2019.

více »
5. litopadu 2018

K výši škody způsobené na vozidle v důsledku dopravní nehody

Dne 31.7.2018 byl zveřejněn rozsudek ze dne 11.10.2017, sp.zn 25 Cdo 2782/2017 Nejvyššího soudu České republiky, v jehož rámci se vyjádřil k rozsahu náhrady škody hrazené poškozenému v souvislosti s dopravní nehodou. Nejvyšší soud v rozsudku z roku 2014 vyloučil možnost kombinovat dva různé přístupy ke stanovení výše škody a rozhodl-li se…

Dne 31.7.2018 byl zveřejněn rozsudek ze dne 11.10.2017, sp.zn 25 Cdo 2782/2017 Nejvyššího soudu České republiky, v jehož rámci se vyjádřil k rozsahu náhrady škody hrazené poškozenému v souvislosti s dopravní nehodou. Nejvyšší soud v rozsudku z roku 2014 vyloučil možnost kombinovat dva různé přístupy ke stanovení výše škody a rozhodl-li se poškozený pro opravu vozidla, zakládalo mu to právo požadovat škodu ve výši nákladů na opravu, nikoli však již ve výši rozdílu mezi původní obvyklou cenou vozidla a cenou po opravě. Naopak Ústavní soud zastával výklad, dle kterého je při určování výše náhrady škody nutno přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla je jeho skutečná hodnota nakonec vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. Tuto „dvojkolejnost“ se Nejvyšší soud rozhodl odstranit právě v řízení pod sp.zn. 25 Cdo 2782/2017. Nejvyšší soud po zhodnocení argumentace účastníků uvedl (dle názoru autora zcela správně), že „Je-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty.“, přičemž tato původní hodnota se má stanovit jako cena, za kterou lze v daném místě a čase za obvyklých podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit (cena tržní). Je pochopitelné, že užitek vlastníka věci nemusí být jen „funkční“ (její využívání), avšak také ekonomický (v případě jejího prodeje), a tedy nestačí pouhé obnovení funkce věci, neboť by v takovém případě byla omezena možnost vlastníka nakládat s věcí „ekonomicky racionálním způsobem“ ve stejném rozsahu a za podmínek jako před jejím poškozením. Z aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je-li sice jako škoda nahrazena hodnota opravy věci, kterou byla obnovena její funkčnost, nicméně škoda spočívající v poklesu tržní hodnoty věci nahrazena není, není učiněno zadost principu plné náhrady škody.

více »
10. října 2018

HKR POSKYTOVALA PRÁVNÍ SLUŽBY PŘI ODKUPU AKCIONÁŘSKÉHO PODÍLU V PVK OD VEOLIA

Poté, co tým právníků HKR svým právním poradenstvím napomohl hlavnímu městu Praze k ovládnutí skupiny Pražská plynárenská, v září tohoto roku dokončil své právní služby v další, z pohledu Hlavního města strategické akvizici. V návaznosti na dlouhodobě poskytované právní služby právníci HKR poskytli právní poradenství společnosti Pražská…

Poté, co tým právníků HKR svým právním poradenstvím napomohl hlavnímu městu Praze k ovládnutí skupiny Pražská plynárenská, v září tohoto roku dokončil své právní služby v další, z pohledu Hlavního města strategické akvizici. V návaznosti na dlouhodobě poskytované právní služby právníci HKR poskytli právní poradenství společnosti Pražská vodohospodářská společnost, a.s., jejímž jediným akcionářem je hlavní město Praha, při nabytí akcionářského podílu ve společnosti Pražské vodovody a kanalizace, a.s. od společnosti VEOLIA CENTRAL & EASTERN EUROPE S.A. V důsledku akvizice hlavní město Praha významně posiluje svůj vliv nad stavem a dalším rozvojem vodohospodářské infrastruktury na svém území.

V případě zájmu o právní služby v oblasti M&A se prosím obracejte na Mgr. Lukáše Křečka, krecek @akhavel.cz

více »
9. října 2018

Ode dne 18. 10. 2018 jsou již všichni zadavatelé povinni zajistit veškerou písemnou komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem v elektronické podobě

Ode dne 18. 10. 2018 jsou již všichni zadavatelé povinni zajistit veškerou písemnou komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem v elektronické podobě. Tato povinnost se nevztahuje pouze na výslovně uvedené výjimky dle § 211 odst. 3 zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ). Konkrétně jde o tyto případy:

Použití elektronické…

Ode dne 18. 10. 2018 jsou již všichni zadavatelé povinni zajistit veškerou písemnou komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem v elektronické podobě. Tato povinnost se nevztahuje pouze na výslovně uvedené výjimky dle § 211 odst. 3 zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ). Konkrétně jde o tyto případy:

Použití elektronické komunikace s ohledem na zvláštní povahu veřejné zakázky vyžaduje zvláštní nástroje, zařízení nebo formáty souborů, jež nejsou obecně dostupné nebo podporované obecně dostupnými aplikacemi; za obecně dostupné se nepovažují aplikace používané k popisu předmětu plnění, které používají formáty souborů, jež nelze zpracovat pomocí žádné jiné aplikace s otevřeným zdrojovým kódem nebo obecně dostupné aplikace, nebo se na ně vztahují komerčně poskytované licence a zadavatel je nemůže zpřístupnit pro stažení nebo používání na dálku. Pod tuto výjimku a zvláštní nástroje nelze zařadit např. využití NEN, který je obecně dostupný.

Použití elektronické komunikace vyžaduje zvláštní kancelářské vybavení, které zadavatelé běžně nemají k dispozici. Pod tuto výjimku a zvláštní vybavení nelze zařadit osobní počítače, internet, kterými zadavatelé běžně disponují.

Zadávací podmínky vyžadují předložení vzorků nebo modelů, které nemohou být předloženy za použití elektronické komunikace.

Použití jiné než elektronické komunikace je nezbytné z důvodu narušení zabezpečení elektronické komunikace nebo z důvodu ochrany zvláště citlivé povahy informací, přičemž požadovanou úroveň zabezpečení nelze řádně zajistit běžně dostupnými elektronickými nástroji nebo nástroji podle § 103 odst. 3 ZZVZ.

Pokud zadavatel při písemné komunikaci použije jiné, než elektronické komunikační prostředky, musí tuto skutečnost odůvodnit v písemné zprávě zadavatele dle § 217 ZZVZ.

Povinnost písemné komunikace v elektronické podobě se nevztahuje na zakázky zadávané mimo režim ZZVZ na základě výjimek a na zakázky malého rozsahu.

Nová povinnost se nejvýrazněji projeví v případě podávání nabídek. Dle § 103 odst. 1 písm. c) ZZVZ pak zadavatel musí v zadávací dokumentaci určit elektronický nástroj pro podání nabídek.

Pro zajištění podávání nabídek mohou zadavatelé využít některých z existujících certifikovaných elektronických nástrojů, zejména Národní elektronický nástroj (NEN) či jejich dosavadní profil zadavatele, pokud takovou službu profil umožňuje. U dodavatelů se povinnost nejvíce projeví v nutnosti konverze originálních listinných dokumentů do elektronické podoby či v širším využívání a potřebě elektronického podpisu při podávání nabídek.

Povinnost písemné komunikace v elektronické podobě a povinnost požadovat nabídky v elektronické podobě se bude vztahovat na komunikaci a příjem nabídek od 18. 10. 2018, a to bez ohledu na to, zda bylo předmětné zadávací řízení zahájeno ještě před 18. 10. 2018 nebo ne.

V případě zájmu o právní služby v oblasti práva veřejných zakázek se prosím obracejte na Mgr. Petra Brejla, brejl@akhavel.cz.

více »
20. srpna 2018

K úhradám společného dluhu manželů po rozvodu

V této souvislosti Nejvyšší soud ČR odkázal na svůj dřívější rozsudek ve věci spis. zn. 22 Cdo 3779/2014 ze dne 29. dubna 2015, podle něhož jestliže se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé starého občanského…

V této souvislosti Nejvyšší soud ČR odkázal na svůj dřívější rozsudek ve věci spis. zn. 22 Cdo 3779/2014 ze dne 29. dubna 2015, podle něhož jestliže se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé starého občanského zákoníku. Tato skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů. U dosud nevyrovnaných společných dluhů a pohledávek účastníků je namístě, aby soud ve výroku o jejich vypořádání promítnul jejich výši v době, kdy k vypořádání dochází, při současném zohlednění toho, co který z účastníků na dluh zaplatil.

Dále pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že vzhledem k obsahové podobnosti úpravy obsažené v § 149 odst. 2 a 3 starého občanského zákoníku a § 742 odst. 1 současného občanského zákoníku, neshledává důvod k odklonu od uvedených závěrů – pro řešení situací, kdy jeden z manželů ze svých výlučných prostředků hradí dluh tvořící součást společného jmění manželů. Tím spíše, že podle § 736 věty druhé současného občanského zákoníku platí, že dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

Závěrem je tedy konstatování, že plnění poskytnuté jedním z manželů z jeho výlučného majetku na úhradu dluhu tvořícího dosud nevypořádané společné jmění manželů je třeba považovat za vnos, jehož režim podléhá § 742 odst. 1 písm. c) současného občanského zákoníku.

V případě zájmu o právní služby v oblasti rodinného práva se prosím obracejte na kolegyni Mgr. Kateřinu Ryšavou, rysava@akhavel.cz

více »